Hledání Herců
Hledaní herců
vypráví Pippa Hall- ředitelka castingu dětských herců
O Georgii Henley:
Vzpomíám si, jak jsem jela vlakem do severního Yorkshiru, do Georgiiny školy. Musela jsem už cestu předtím dvakrat odložit. Když jsem se konečně dostala na Georgiin divadelní kroužek, pořád jsem myslela na to, že odtud chci co nejdříve vypadnout a stihnout v půl šesté vlak domů. Ale pak jsem uviděla Georgii a věděla jsem, že to stálo za to. Zůstala jsem tam dlouho a byla nadšená- tak rozčílená z toho, že jsme našly Lucinku- že mi skoro ujel i poslední vlak!
O Skandaru Keynesovi:
Skandar působil nejdříve jako jelen oslněný reflektory auta, byl zmatený. Něměl vůbec ponětí, co se děje. Myslel si , že jde na normální konkurz po prvním kole výběru, jenže my jsme o něj měly pro roli Edmunda skutečně velký zájem, a tak jsme ten večer poslali náš přísně tajný scénář. To dopoledne šel do školy, na konkurz přijel ve školní unoformě a najenou měl čtenou zkoušku se třemi dětmi, které se navzájem znaly. Seděl kousek stranou os stolu a celou do zejmě přemýšlel, co se to vlastně děje. Pořád se tvářil, jako by cítil nějaký nepříjemný zápach. Ale při čtené zkoušce byl výborný. Kdykoliv něco přečetl, podívali jsme se po sobě, protože byl skvělý. Pak jsme ho pozvali znova, hned příští den!
O Anně Popplewell:
S Annou jsme se setkala hned na začátku. Viděla jsem ještě spoustu jiných Zuzan. Ale Anna se nemusela ničeho bát, ona byla prostě přesná. Hledali jsme sice dál, ale ani na chvilku nás nenapadlo, že by to neměla být ona. Pořád se nm vracela a my jsme si uvědomo´vali, jak báječně se do té hodiny hodí. Nejenže je skvělá herečka, ale byla také spolehlivá a ostaním dětem dodávala jistotu. A je s ní zábava. Kromě toho je hrozně pracovitá. Během jednoho školního volna jela vlakem na venkov, aby se připravovala s Wiliamem. Bylo to před koncem konkurzu a oni svoje role ještě neměli jisté. Nedošlo dosud ano na čtení scénaře a na kamerovou zkoušku. Je ohromně vstřícná ke všem kolem sebe.
O Williamu Moseley:
Když jsem dostala scénař a prvně jsem si ho přečetla, okamžitě jsem si zpomělapro roli Petra na Williama. Neviděla jsem ho roky, ale znovu jsem za ním zajela a uvědomila jsem si, že je skutečně dokonalý. Byl úplně stejný, jen o čtyři roky stařší. Andrew se obával, jestli není moc mladý a chlapecký, ale my jsme věděli, že je ještě čas vyrůst. William v sobě měl něco, co se nám líbilo, ale i tak jsme ho přiměli pracovat s několika učiteli herectví. Ke konci výběru si některé scény zkoušel doma. Křičel na krávy na poli: "Vojáci Aslanovi!" Prostě stál uprostřed pole a křičel na krávy. Získal postupně větší sebevědomí a stál se Petrem.
O hledání:
Natočily jsme kolem dvou tisíc dětí. Já jsem jich vyzkoušela alespoň čtyři tisíce. Chodila jsem na amatérské představení, na spoustu představení, do nejrůznějších škol. Někdy jsem přišla do školy a opni se na mě nahrnuly stovky dětí. Záplavy nábídek jsem dostávala také z Ameriky. Byly rodiny, které mi nabízely, že s dětmi přiletí do Anglie, jen když se s nimi na pět minut sejdu - zkrátka proto, že knihu tak moc miluji. Vrcholem procesu pro mě byly kamerové zkoušky. Casting se táhl střašně dlouho. Teď jsem měla pocit, že se kolem filmu začně něco dít. A také děti se ten den báječně bavily. Hrály poker a kulečník. Já jsem všude chodila s kamerou.
